Moje stránky

http://mandragora1.osoba.cz/

Lidé

Říkáme si tak, ale je to skutečně pravda? Jsme opravdu lidé, tedy myslící tvorové s výhodou vysoké inteligence, kterou se tak lišíme od zvířat? Často jsem na pochybách.
Do života vstupujeme čistí a neposkvrnění, naše kniha života má nepopsané stránky, nemáme žádné zkušenosti a hodně záleží na okolí, jak se k nim dostaneme a hlavně, jak kvalitní budou.
Matky nás učí dělat „ paci, paci“, chodit na nočník, jíst lžící, poznávat jednotlivé barvy, stavět kostky, poprvé nám dají tužku do ruky. Když jsme starší, dbají na to, abychom slušně mluvili,neskákali do řeči, nešprtali se v nose, nekousali si nehty, nedělali kolem sebe nepořádek. Abychom zdravili každého staršího člověka, abychom byli přátelští a vstřícní, respektovali názory druhých lidí, abychom byli poctiví k druhým, ale hlavně sami k sobě.
Tak se ptám. Jsme opravdu takoví? Moje práce mi skýtá možnost, dostat se k lidem blíž, než kdokoli jiný.Jsem s nimi v denním styku a jsem jim tak nablízku, jak jen to jde. Často musím porušovat jejich osobní zónu a tedy mi musí absolutně důvěřovat.Když mi lidé, k někomu pojmeme důvěru, zbavíme se částečně zábran, uvolníme se a dobrý pozorovatel si povšimne jednotlivých povahových rysů, které se nám do té doby dařilo úspěšně skrýt. A zvláště jsme-li v situaci, kdy jsme odkázáni na pomoc druhých lidí, jako bychom zapomněli na dobré rady našich matek.
Stávají se z nás sobečtí a sebestřední tvorové, protože právě JÁ mám největší potíže, JÁ všechno potřebuji víc a nejdříve, JÁ mám největší hlad a žízeň, JÁ jsem JÁ a kdo je víc.
Doma máme všechno jako ve škatulce, ale všude jinde klidně pohodíme papírek, kelímek, však ON to někdo zvedne a uklidí.Máme všechno co potřebujeme, mnohdy i více, ale lžička nebo sklenička se přece hodí a ta váza, co mi půjčili, tu taky doma nemám.Když se doma najím, pěkně si po sobě nádobí uklidím, ale jsem-li jinde, klidně to nechám ležet a odejdu, jak mi to odpadne. JSOU za to placení,tak ať se snaží.
Když se za námi zavírají dveře, děkujeme za poskytnuté služby, chrlíme superlativy jak úžasně jsme se měli, a to jídlo! Prostě pohádka.Dveře se za námi zavřou, potkáme prvního známého a hned mu líčíme, jak příšerné dny jsme právě prožili, protože neochotný personál a hnusné jídlo, prostě katastrofa.
Tak si říkám, čím to je, že nedokážeme nazývat věci pravými jmény.Že nedokážeme říct, co se nám nelíbí, že nedokážeme připustit fakt, že v mém momentálním okolí jsou i jiní lidé, že si odnášíme suvenýry, však ta jedna lžička nikoho nezabije.
Z takových situací na mě padá smutek, ale naštěstí takových lidí není moc a proto se těším na další setkání se slušnými, taktními lidmi, kteří nezapomněli poděkovat a ten DÍK, myslí vážně.

Bylinky v akci

Umíte si představit jaké by to bylo, kdyby nebyl objeven čaj? Nebyly by čajové servisy, čajové obřady, čajové lžičky, čajovny nebo čaj o páté.

Naštěstí byl čaj objeven roku 2737 před naším letopočtem, čínským císařem Shen Nung.
Jednoho dne si císař vařil v konvici vodu, co ho k tomu přimělo, nebylo zjištěno a náhodou mu tam spadlo z blízkého keře pár lístků.Okamžitě jej zaujalo sladké aroma, které z konvice vycházelo a když nápoj ochutnal, nepil už nic jiného.
Číňané výrobu čaje tajili a na trh dodávali až hotový produkt.
Dařilo se jim to dlouhá tisíciletí až ve dvanáctém století propašoval buddhistický mnich čajová semínka do své vlasti a tak se postaral o rozšíření čaje dále na východ, do Japonska.Odtud také pochází historie čajového obřadu, který je důležitým prvkem japonské kultury.Do Evropy byl dovezen, podle dostupných pramenů, až v roce 1610.
Co je velice zajímavé, že Anglie, která je dnes tak proslulá vařením čaje a čajem o páté, nejprve v pití moku zaostávala.Teprve v roce 1660 se rozšířila díky Kateřině Portugalské, manželce Karla II., která mimo jiné přinesla do manželství věnem Bombaj.
Do východní Evropy, tedy hlavně do Ruska se pak dostal čaj po souši a to roku 1618, jako dar od čínského císaře.O několik desítek let později, byla otevřena pravidelná stezka z Číny do Ruska.Ve druhé polovině 19. století se čaj pěstoval také v Indii a na Cejlon. Tam to přišlo jako dar nebes, jak si leckterý farmář myslel, protože káva, která se tam pěstovala, byla napadena chorobou, kterou nešli nikterak vyhubit, jen prostě všechno spálit.Místo kávy začali pěstovat čaj a do dnešních dnů platí mezi hlavní vývozce.
Dnes je čaj druhým nejoblíbenějším nápojem, hned po vodě a na jeho produkci se podílí i země jako je Jáva, Sumatra, Turecko, Bangladéš, Irán a další.

Můj svět.

Nad mou kolébkou se skláněly tři sudičky, které ke mě byly více než štědré.
Jedna se jmenovala " Přemýšlivost" ,
druhá měla jméno " Dar slova "
a té třetí říkali " Fantazie".
Díky těmto sudičkám, jsem dozrála k tomu, že dnes nahlížíte do těchto stránek.
Máte-li chuť pojďte se mnou a nahlédněte do mého světa.